Padlí andělé (1995)

Description from the cinema, in Czech

Největší postmodernista hongkongské kinematografie. Mistr melancholických nálad osamělosti a nenaplněné touhy. Originální stylista spojující cinefilii s videoklipovou estetikou. Kronikář posledních let Hongkongu před předáním města Číně v roce 1997. To všechno je Wong Kar Wai.

Od tvůrce, kterého svého času kritika přirovnávala ke Godardovi i Tarantinovi, Filmasia uvádí jeden z vrcholných snímků jeho nejplodnějšího tvůrčího období, tedy první poloviny devadesátých let. Podobně jako mnoho jiných režisérových filmů i Padlí andělé sledují několik postav, které se sice vzájemně potkávají jen výjimečně, ale přesto mezi nimi nacházíme řadu paralel. Nájemný zabiják, který má rád, když mu jeho práci nalajnuje někdo jiný, jeho společnice posedlá vrahovou osobností, přestože ho téměř nikdy neviděla, němý mladík, který za nocí okupuje cizí obchody, a dívka toužící střetnout se s ženou, jež svedla jejího bývalého přítele – to jsou protagonisté a protagonistky virtuózně vystavěného fragmentárního vyprávění, kde zazní mnohem víc vnitřních monologů než rozhovorů postav. Snímek zároveň patří mezi stylisticky nejvíce vyhraněné Wongovy počiny – kamera střídá barevný a černobílý obraz, většina scén je snímaná ruční kamerou používající extrémně širokoúhlý objektiv deformující obraz a k nadreálné atmosféře díla přispívá i triphopem ovlivněný soundtrack. Wongovi jde opět spíš o evokování nálad než o klasické vyprávění. Padlé anděly můžeme vnímat jako film o osamělosti v moderním velkoměstě, audiovizuální báseň o melancholické rozcitlivělosti plynoucí z milostné touhy, ale také jako impresi samotného Hongkongu své doby. Ostatně sám Wong o snímku prohlásil, že jeho hlavní postavou je město samotné a že jde o jakéhosi filmového sourozence jeho o něco staršího díla Chungking Express.