Bílá mše na kraji města (1987)

Cesta do pekel je dlážděná metalovými riffy a na každého, kdo by na ní ošklivě zavrávoral, už číhá minimálně jeden nadržený ortoped. Avšak nepropadejte panice, osvícené dabérské duo jáhen Vokurka a pověřená laička Bifidus vám nedá padnout.

Ten dělá to a ten zas tohle a lahodně vyvinutý blonďák Jon Mikl Thor dělá kdeco. Proto vznikl v roce 1987 kozí potrat s pompézním názvem Rock’n’Roll Nightmare, ve kterém se výše zmíněný všeuměl rozhodl zužitkovat všecko, čím ho jeho poněkud nedovyvinuté múzy opusinkovaly. V roli omnipotentního scénáristy, producenta, hudebního skladatele, zpěváka a představitele hlavního hrdiny se rozhodl představit filmovým divákům po celém světě svou vizi věčného souboje dobra a zla. Unikátní ovšem je, že tuto neotřelou ideu představí dost nečekaně až po hodině filmu, kterou do té doby zaplní poctivé poprcávačky, soft metalové fláky ála Mötley Crüe, všudypřítomní gumoví pindíci, kteří by měli zřejmě nahánět hrůzu, ale daří se jim to zhruba tak, jak Chobotničkám z druhého patra, a hlavně nebývalé množství naprosto a zcela hluchých scén, které si  vysloveně říkají o nějaké to teplé lidské slovo.

Prostě živná půda pro živý dabing ostřílených vokálních ekvilibristů Josefa Vokurky a Samanthy Bifidus, nemluvě o přehršli původních i převzatých songů, jejichž oduševnělé české verze vám budou znít v uších ještě u vánočního stromečku.

Jak už název Bílá mše na kraji města napovídá, i Thorův příběh si projde obligátně nekompromisní českou lokalizací a nebylo by možná od věci, kdyby si otrlý divák před projekcí prosvištěl megaslavnou Dietlovu ságu Nemocnice na kraji města, která právem vplula z vod Československé televize až na oblíbený VOD kanál začínající na písmeno N. Ale žádný strach, není to čirá nezbytnost, primář Sova už si svoje kolegy na plátně i diváky před plátnem s jeho typickým klidem a rozvahou provede příběhem, kde se v české verzi postaví zdánlivě neporazitelnému nepříteli parta zdravotníků, kteří se během teambuildingu na opuštěné podnikové chatě neštítí ani špinavého nádobí. Zvítězí OÚNZ a láska nad bacily a nenávistí? A co na to Karel Höger?