Načítání…
Josef Škvorecký hodnotí novelu svého spisovatelského kolegy Vladimíra Párala jako „vysoce experimentální dílo, ovlivněné trochu francouzským roman-nouveau, ale velmi osobité. Složením textu z opakujících se a nepatrně varírovaných částic (dialogů, charakteristik, odstavců) docílil Páral dojmu mechanické monotónie moderního života, která pomalu ale jistě umrtvuje vše včetně sexuálního života.“ „Porouchanými stroji jsou ve skutečnosti hrdinové filmu, říkající stejné věty („Buřtovej guláš“) a vykonávající tytéž činnosti. Zmechanizovaný charakter jejich bytí podtrhuje opakování záběrů nebo celých scén (hraní kanasty). Z povýšení opakování na ústřední formální postup je nejlépe patrné, že Bočan neusiloval o realismus. Jeho obraz života v socialistickém Československu je groteskně stylizovaný, koncipovaný tak, aby se do popředí dostaly určité charakterové znaky, sloužící k zamýšlené kritice pohodlnosti, povrchnosti a pasivity. Záběr Bočanovy „laboratorní zprávy o životě hmyzu“, jak zněl podtitul knižní předlohy, se proto neomezuje na šedesátá léta. Lidé, kteří bez ohledu na množství nabízejících se možností nakonec vždy sáhnou po tom, co mají zrovna po ruce, a rychle rezignují na snahu dosáhnout čehokoliv vzdálenějšího, byli, jsou a budou.“ Martin Šrajer (Filmový přehled)