Načítání…
Více než sedm milionů lidí nazývá Hongkong svým domovem. Ale co je „domov“ ve městě, které se mění ze dne na den? V jednom z nejrychleji se vyvíjejících míst na světě budovy mizí a objevují se přes noc a ulice, na kterých lidé vyrůstali, jsou diametrálně odlišné než před několika lety. Domov je v případě Hongkongu výrazně složitější koncept než pouhé stavby a prostředí, stává se bytostnou součástí vlastní identity.
Talentovaná debutantka Jiang Wenjie v dokumentu Skoro doma citlivě vykresluje, co Hongkong jako domov znamená pro tři osobnosti tamější literatury: oceňovanou autorku Hon Lai-chu s láskou k surrealistickým textům vztahujícím se k tématu identity, akademičku Lee Wai-yi věnující se domácí literatuře a Human Ip, která svou perspektivu obrací k přírodě v okolí. Skoro doma ve své střihové a rozhovorové formě chytře odráží styl tří autorek a přibližuje divákům jejich uvažování o Hongkongu a tom, co pro ně znamená. Od Vrabčáka (2008) Johnnieho Toa tu nebyl film, ze kterého by Hongkong promlouval takto hlasitě jako jeden z protagonistů. Zatímco To jej rekonstruoval skrze žánrovou fikci, Skoro doma pracuje s výpovědmi a pamětí, jimiž oživuje Hongkong v odlišných podobách a etapách.
Není to dokument jen pro příznivce literatury, ale portrét pozoruhodného města skrze perspektivy tří – včetně režisérky čtyř – inspirativních žen s odlišným životním příběhem a rozličným chápáním toho, co pro ně domov znamená.