Načítání…
„Konstrukce filmu je vyloženě hudební, různá témata se spolu snoubí nebo na sebe odpovídají: manželství, sebevražda, amorálnost, smrt, to vše ve světle rafinované erotiky. (…) Okno do dvora je podobenství. Dvůr – to je svět. Dalekohled – to je kamera, objektivy. A kdo je Hitchcock? Mizantrop, kterého za způsob, jakým nás nenávidí, milujeme.“ François Truffaut (1954) „Expozice filmu je výborná. Nejprve záběr spícího dvora, pak kamera sklouzne na zpocenou tvář Jamese Stewarta, švenkne na jeho nohu v sádře, potom na stůl, kde vidíme rozbitý fotoaparát a hromadu časopisů, načež na zdi vidíme fotografie závodních aut, jak se převracejí. V tomto jediném prvním pohybu kamery se dozvíme, kde jsme, čím je hlavní postava a co se jí stalo. Když jsem viděl Okno do dvora poprvé, byl jsem ještě kritikem a napsal jsem tenkrát, že film je velmi pochmurný, velmi pesimistický a dokonce zlomyslný. Dnes už mi nepřipadá ani trošku zlomyslný, nalézám v něm dokonce až láskyplný pohled. James Stewart nevidí ze svého okna žádné ohavnosti, vidí divadlo lidských slabůstek.“ François Truffaut (1962)